S majitelem jsem se domluvil snadno (zjevně byl rád, že mu ta krabice přestane překážet) a zanedlouho pošťačka přivezla balíček. Po jeho rozbalení jsem byl mírně rozčarován - ačkoli inzerát sliboval výborný stav, to, co jsem z krabice vybalil, tomu příliš neodpovídalo. Utržená patka blesku, pravděpodobně přepravou zkřížený snímací objektiv a především pokus o dodělání masky pro formát 6x4.5 cm, spočívající v provrtání zadní stěny, zalepení jakéhosi červeného okénka a hlavně vydloubání díry do přítlačné destičky svědčily o snahách domácího kutila, věkem ne staršího než deset let (alespoň kvalita naznačené úpravy by tomu odpovídala).

Po několika hodinách jsem ale přístroj uvedl do stavu, kdy už si zaslouží název "fotoaparát" - objektiv se podařilo zasadit na správné místo (takže lze zaostřit), chybějící patice blesku nepředstavovala žádný problém a ohlodaný otvor v přítlačné destičce jsem ohladit alespoň natolik, že netrhá krycí pás filmu.

Fotoaparát pak dlouho ležel v krabici a čekal na svou příležitost (a já na odvahu ho vyzkoušet). Dočkal se v okamžiku, kdy kamarád z Fotoprůvodce (ZB) vyhlásil fotovycházku s heslem "černá a bílá jsou až dost, čtverec je krásný formát a základní ohnisko fotografovi stačí", což jsou podmínky jako dělané pro dvouokou zrcadlovku.

Na fotovycházce jsem sice s přístrojem budil zaslouženou pozornost (především u zahraničních turistů), ale snímků přibývalo, až jsem dosáhl ohromujícího čísla 24, tedy dvou spotřebovaných filmů. Po jejich vyvolání a oskenování jsem se nemohl ubránit překvapení. První z filmů (Fomapan 100 Professional) dopadl pravděpodobně vinou nějaké nečistoty v tanku tragicky - nekontrastně, tečkovaně a skvrnitě, ale druhý film (Kodak TMax 100) jednoznačně ukázal, že střední formát v tomto rozměru má něco do sebe. Fotoaparát při vyšším zaclonění překvapil ostrostí a dobrým přenosem kontrastu (naopak při plně odcloněném objektivu nepřekvapil vinětací a měkkostí obrazu) a velmi ošklivým chováním v protisvětlě - na testovacích záběrech se sice projevuje jen minimum nežádoucích reflexů, ale zato na celém políčku je patrná tak vysoká ztráta kontrastu, že fotografie není černobílá, ale šedošedá...

Výsledky z této fotovycházky (tedy ta lepší část :-) jsou k vidění zde.

Praktické testy tedy ukázaly, že ačkoli je tento přístroj koncipovaný jako "entry-level po rusku" (tedy bakelit, trocha ocele a špetka skla aby se neřeklo) je schopen překvapivě dobrých výsledků, zvláště pak při práci při vysokém zaclonění a ze stativu.

A na závěr technická data:

• Formát filmu: svitkový film. 6x6 cm, 12 snímků
• Snímací objektiv: anastigmat LOMO T-22, f=75mm, světelnost 4.5
• Pozorovací objektiv: f=75mm, světelnost 2.8
• Minimální zaostřitelná vzdálenost: 1.3m
• Clona: irisová, plynule stavitelná, stupnice 4.5 - 5.6 - 8 - 11 - 16 - 22
• Závěrka: centrální, 1/250s, 1/125s, 1/60s, 1/30s, 1/15s a B, plně synchronizovaná s bleskem
• Hledáček: šachta se zaostřovací lupou a matnicí
• Posun filmu: manuální (červené okénko v zadní stěně), nespřažený se závěrkou
• Filtrový závit: 40.5 * 0.6 mm
• Stativový závit: standardní 1/4", kovová vložka zalitá v plastu