Fotoaparáty:

• Minolta S414 - Digitální kompakt zrcadlovkových rozměrů :) Výborná optika, fotoaparát bohužel nepodporuje RAW a v režimu ukládání do TIFF trvá zapsání dat i na velmi rychlou kartu kolem 12 sekund. V průběhu ukládání není možné fotoaparát jakkoli používat či jen změnit jakékoli nastavení. Jinak vynikající přístroj na denní nošení (v tašce, nikoli v kapse).
   
• Mamiya 645 Super - Magnolu jsem vyměnul za něco skladnějšího a pohotovějšího. Získal jsem set s motorem, měřicím hranolem, dvěma kazetami a třemi objektivy a už po prvních filmech bylo jasné, že tohle mi vydrží na dlouhou dobu. Velmi pohodlná práce, pohodlím srovnatelná s kinofilmovým tělem, kvalitou nepředstavitelně výš. Co víc chtít.
   
• Canon EOS 40D - protože mi EOS 10D dosloužil (cca 70.000 nafocených fotografií, časté vlhko při focení a jeden hodně tvrdý pád -i se stativem- udělaly své), pořídil jsem si tuhle novinku. Původně jsem uvažoval, zda si ještě zhruba čtvrtinu nepřiplatit a nekoupit 50D, která právě přišla na trh. Nakonec jsem to neudělal a jsem rád.
   
• Cambo 45SF - velkoformátový fotoaparát na plochý film (5x4 palců nebo 9x12cm) se širokoúhlým koženým měchem. Získal jsem jej souhrou neuvěřitelných náhod velice lacino, ovšem v rozsypu, nekompletní a s mírnými vadami, takže jsem si při kompletaci a drobných opravách nějakou hodinku odpracoval. Protože nemám jiné VF objektivy, než ty pro Magnolu, udělal jsem redukci na magnolovské destičky, takže teď se dají přímo přehazovat z jednoho fotoaparátu na druhý. Bohužel mám jen dvě kazety na 9x12, nějak mi na další ještě nezbylo...
  Popis fotoaparátu (byť se standardním měchem) v angličtíně najdete zde.
   
• Meopta Magnola - velkoformátový fotoaparát na plochý film (13x18 cm s vložkami na 13x18, 10x15 a 9x12 cm). Mám k němu oba objektivy (Belar 210/4.5 a Largor 135/6.8) a jedenáct kazet. Koupil jsem jí ve výborném stavu, ale byla dlouho nepoužívaná, takže následovalo kompletní vyčištění a přemazání. Nyní chodí jak nová - s jedinou výjimkou, a tou je světlotěsnost některých kazet, ovšem jejich přetěsnění by nemělo představovat závažnější problém.
   
• Canon EOS 630 - konečně mám také autofokusové tělo na kinofilm, tedy nejen digitální. Slibuju si od toho snad větší množství snímků, pořízených "klasicky" - digitál se mnou jde na každou akci, ale brát si celý vercajk dvakrát se mi moc nechtělo. Takhle můžu mít v batohu nenápadně "odložené" druhé tělo a kdykoli připravené k akci. Sice je to stařeček (rok výroby cca 1990), ale v dobré kondici. Popis tohoto fotoaparátu je například zde.
   
• FED 5 - dálkoměrný fotoaparát z produkce SSSR pro objektivy M39, prozatím jen s objektivem Industar 55/2, s nefunkčním expozimetrem a se závěrkou, jejíž časy těm vyznačeným příliš neodpovídají. Mechanicky je ovšem ve vynikajícím stavu (U fotoaparátu takovéto konstrukce a ztěchtomateriálů - ocel a litina - ani nelze jiný než dobrý mechanický stav očekávat. To by ho musel přejet vlak.), takže předpokládám jeho brzké zrestaurování a oživení.
   
• Dírková komora - Jako tělo jsem použil fotoaparát Agfa Billy Record, který měl poškozený měch i objektiv. Celou část měchu s objektivem nahradila destička s jednoduchou závěrkou (plechová plenžeta, ovládaná drátěnou spouští). Obrazová ("ohnisková", ovšem dírka nemá ohnisko) vzdálenost je 31mm (pro představu - to je ekvivalent 13.5mm na kinofilmu), průměr dírky je 0.26mm. Něco málo fotografií, pořízených touto technikou, je tady.
   
• Revue 400SE - dálkoměrný přístroj, navzdory názvu z produkce Minolty. Značka Revue totiž skrývá pouze přeznačené (dnes by se řeklo OEM) výroky jiných výrobců, určené pro prodej v obchodní síti Quelle. Tento fotoaparát je až na nepatrné detaily přeznačená Minolta Hi-Matic 7sII, s optikou, na níž se podepsala spolupráce firem Minolta a Leica - Revuenon (Rokkor) 40/1.7 patří k tomu nejlepšímu, co v této kategorii vzniklo.
  Popis a komentář k tomuto přístroji napsal Roman Dubravský a je na Paladixu.
   
• Minolta Hi-Matic F - dálkoměrný přístroj s výbornou optikou (Rokkor 38/2.7), ale s plnou automatikou, fotograf nemá nejmenší možnost zjistit, jaká expoziční kombinace bude použita. Fotoaparát jsem kupoval pro ověření, jak a zda vůbec mi bude koncepce RF přístroje vyhovovat. Vyhovuje.
   
• Lubitel 166B - dvouoká zrcadlovka na svitkový film, původem ze Sovětského svazu. Fotografovat se s ní dá, přestože má dost příšernou matnici, snímací objektiv je u krajů velice neostrý a celkově je mi ten fotoaparát tak trochu nepohodlný. Plastový až běda, ale pro seznámení s dvouokou zrcadlovkou (TLR) je to tak akorát - některé fotografie jsou použitelné a styl práce vyhovující. Fotoaparátu se věnuji v samostatném článku.
   
• Canon EOS 10D (bajonet Canon EF) - digitální zrcadlovka. Dostal jsem se do situace, kdy jsem potřeboval fotografie rychleji, než jsem je mohl dostat z filmu, a uvažoval proto o koupi Canonu 300D. Ale když se vytoužená chvíle přiblížila, nalezl jsem inzerát, kde prakticky za stejné peníze kdosi nabízel mírně "ojetý" Canon 10D spolu s battery gripem. A protože se jednalo o rozdíl jedné třídy, neváhal jsem a od té doby jej používám jako hlavní tělo. Díky nekompatibilitě bajonetů s mnou do té doby používaným systémem FD to ovšem znamenalo nutnost nákupu dalších objektivů...
  Zkušenosti s provozem 10D sepsal Tomáš Hrubý na Paladixu v tomto článku.
   
• Welta Weltur - jedná se o dálkoměrnou měchovou sklopku ze třicátých let, používající svitkový film a formát 6x6 nebo 6x4.5, s objektivem Tessar 75/2.8 od Zeisse. Získal jsem jej v poměrně dobrém stavu, avšak se značně zvetšelým měchem, tedy bylo nutno věnovat "pár" hodin opravám.
  Popis a postup rekonstrukce najdete zde.
   
• Canon T90 (bajonet Canon FD) - pořídil jsem je jako nástupce a doplněk Canonu A-1, narozdíl od něj má vylepšenou práci s expozičními programy, integrované motorové převíjení (až 4.5 obr./s), bodové měření, zlepšenou ergonomii a mnoho dalšího. Toto tělo bylo ovšem natolik vynikající, že do té doby používaný Canon A-1 se stal pouze tělem záložním...
  Tomuto fotoaparátu se věnuji na samostatné stránce, fotografie zde.
   
• Canon A-1 (bajonet Canon FD) - tento fotoaparát jsem potkal na střední škole a už tam mne zaujal, bohužel v té době jsem si jej za cenu nového auta těžko mohl dovolit. Časem jsem si ale splnil sen tento fotoaparát vlastnit a používat, bylo to vítané rozšíření schopností Canonu T70. Canon A-1 byl vyvinut jako profesionální reportážní stroj, čemuž odpovídala mechanická konstrukce, snadné ovládání i množství funkcí - fotografové mu přezívají Robot. Časem mi začalo chybět bodové či výrazně středové měření, fotografoval jsem s ním převážně v noci a světlo okolních lamp měření expozice zmátlo. Velkou výhodou pro mne ale bylo, že tento fotoaparát umožňoval nastavit citlivost filmu až na ISO 25600, což jsem pro noční reportážní záběry mnohokrát využil, nejčastěji ovšem "jen" na ISO 12800 (Kodak TMax 3200, push +2, Microphen)...
  Další informace o tomto vynikajícím fotoaparátu jsou k nalezení například zde.
   
• Canon T70 (bajonet Canon FD) - poté, co jsem se rozhodl vrátit se k fotografii, jsem z bazaru získal tento výborný přístroj. Byl spolehlivý, malý, lehký, s jasným hledáčkem a dobrou matnicí s mikrorastrem a zaostřovacími klíny - ale časem mi přestal stačit jak režimy expoziční automtiky (neumí režim předvolby clony), tak (a to především) nemožností nastavit vyšší citlivost filmu, než ISO 1600, v tu dobu to byl pro mne problém naprosto zásadní.
  Výborný popis tohoto fotoaparátu je například zde, stručný přehled zrcadlovek Canon s bajonetem FD je opět na Paladixu.
   
• Praktica MTL 5 B (M42) - kinofilmová zrcadlovka (NDR), proti Zenitu má výrazně lepší hledáček s větším pokrytím, vyšším jasem i mikrorastrem s ostřicími klíny, i váhou a celkovým zpracováním je na tom výrazně lépe. Závěrka pokrývá větší rozsah časů, pro měření expozice je použito TTL s ručičkou v hledáčku, pro zpříjemnění práce je využita i clonová automatika, kdy ostření probíhá při otevřené cloně. Vlastní měření expozice po namáčknutí příslušné páčky přicloní a měří při pracovní cloně. Bohužel Praktica mi opět nevyhovovala umístěním tlačítka spouště a tedy jsem jí používal spíše zřídka.
   
• Zenit TTL (M42) - novější generace Zenitu s měřením expozice TTL. Proti Zenitu E se mimo jiné změnilo umístění spouště, na což jsem si už nezvykl a fotoaparát tak dlouhodoběji nepoužíval. Fotoaparát má i několik dalších vylepšení - jako zásadní vidím použití jasnější matnice s mikrorastrem a zaostřovacím klínem a přestěhování stativového závitu do osy objektivu.
   
• Zenit E (M42) - kinofilmová zrcadlovka (SSSR), ostření na matnici bez ostřicích pomůcek, měření expozice selenovým expozimetrem. Hranatý, velký, težký a dnes velmi laciný fotoaparát. Nevyniká mechanickou spolehlivostí, kvalita procedení záleží kus od kusu. Na mém praskly textilní pásky, tahající plátno závěrky. Detailní popis je k nalezení například na Paladixu.
   
• Certo KN 35 - kinofilmový fotoaparát z NDR, pevný objektiv Priomat 45/2.8, zaostřování odhadem vzdálenosti. Bohužel jsem o fotoaparát v průběhu let přišel a ani na internetu není mnoho informací k nalezení.
   
• Etjud - plastový foťáček ze SSSR na svitkový film (formát 6x4.5), určený pro první kroky ve fotografii v dětském věku. Fotoaparátu se věnuji podrobnějším popisem.
   

Objektivy:

• Tokina 12-24/4 (Canon EF) - pro vykrytí širokého ohniska jsem vybral tuhle Tokinu a zatím nelituji. Ostrostí je o něco horší, než oba další "eLkové" Canony (hlavně v krajích), ale je to utraširokáč, takže se to dá čekat a ničemu to nevadí. Zatím jsem nenašel nic výrazně záporného - jediné, co se mi na fotkách občas nelíbí, je větší chromatická vada, ale stejně většinu fotografií zpracovávám do černobílé, takže ani to příliš nevadí. Pokud by už vadila, dá se v editoru tato vada celkem slušně zkorigovat.
   
• Canon 24-105/4L IS (Canon EF) - k novému Canonu 40D jsem přidal i nový základní objektiv. Přestože na fullframe znatelně vinětuje, na APS-C je výborný a stabilizátor je k nezaplacení, vypínám ho jen zřídkakdy. Nečekal jsm, že se mi někdy dostane do ruky sklo, ještě ostřejší, než 70-200/4L - a ono jo :) Už plně odcloněný je velice dobrý, už při cloně 4.5 naprosto excelentní. Jsem velice rád, že ho mám.
   
• Canon 70-200/4L (Canon EF) - výborná mechanická konstrukce, špičkový přenos kontrastu, rychlé ostření, velmi slušná ostrost už na plnou díru, naopak po přiclonění na f11 a výš začíná trochu ztrácet. Jako nejvýraznější mínus vidím "ošklivou" hrnkovou sluneční clony, vykrajovaná by mu slušela víc :) Nevím, jak jsem bez tohoto objektivu mohl žít...
   
• Canon 50/1.8 II (Canon EF) - kresbou výborné sklo, trochu horší mechanická konstrukce, je celkem "radostný zážitek" snažit se zaostřit ručně. K dokonalosti chybí lepší bokeh, také zaostřování by mohlo být rychlejší i přesnější. Za tu cenu ovšem není co řešit, do tašky jednoznačně patří.
   
• Orestegor 300/4 (M42) - objektiv původně určený pro Pentacon Six (má výměnný zadní díl). Vynikající přenos kontrastu, dobrá ostrost, nádherný bokeh (clona má 22 lamel!), ale výraznější chromatická aberace, zvláště při plném odclonění. Jako největší nevýhodu vidím poměrně tuhé ostření, jako drobnou kosmetickou vadu vidím i jeho váhu - cca 2.2kg, takže monopod či stativ je výhodou, objektiv je vybaven stativovou objímkou. Fotit "z ruky" se dá samozřejmě také, ale ne příliš dlouho... Dobrá alternativa k originálním sklům za zlomek jejich ceny (v bazarech se prodává kolem 2000Kč), velká část mých fotografií z rally byla pořízena právě tímto objektivem. Nepřímo nahrazen Canonem 70-200/4L USM.
   
• Tamron 35-105/2.8 (Canon EF) - velký, hlučný, pomaleji ostřící objektiv, měkký na plnou díru, výborný od f4 výše. V protisvětle občas nějaké prasátko udělá, ale málokdy ruší. Chromatická aberace se projevuje minimálně, přenos kontrastu je také velmi dobrý. Nahrazen 24-105/4L IS USM.
   
• Sigma 18-50/3.5-5.6 (Canon EF) - laciné sklo s průměrnou světelností i kresbou a s nepříjemným chováním v protisvětle (jako skoro každá Sigma) - dělá ošklivá, velká, nepravidelná a výrazná prasátka. Byla to nouzovka, první objektiv po koupi 10D - ale přes všechny výhrady jsem jej používal velmi dlouho, do té doby, než mi upadl i s fotoaparátem, nasazeným na stativu. Jeho nástupcem se stala Tokina 12-24/4.
   
• Sakar 80-200/3.5 (Canon FD) - slušné sklo s dobrou světelností, jen trochu těžké (cca 800g). Vestavěná sluneční clona, umí pseudomakro 1:4, využíval jsem ho na pouliční focení. Nikdy jsem o tom objektivu nic nenašel, ale je opravdu slušný.
   
• Canon 50/1.4 SSC (Canon FD) - starší provedení, výborná ostrost i přenos kontrastu, pokud vím, tak prasátko v protisvětle jsem na něm neobjevil. Na plnou díru dost vinětuje, už mírným zacloněním (cca f2) se to citelně zlepšuje, kresba vynikající.
   
• Canon 28/2.8 (Canon FD) - slušný přenos kontrastu, v centru obrazu dobrá ostrost, zvlášť při středním clonění, ke krajům je to o něco slabší (přece jen je to širší ohnisko), ale použitelné bez velkých výhrad.
   
• Centon 70-210/4.5 (Canon FD) - na lepší tehdy nezbylo, ale s ním jsem sbíral první zkušenosti po přechodu na FD systém. Nekreslil dobře prakticky nikde :(
   
• Canon 50/1.8 (Canon FD) - malý, lehký, s rozumnou světelností, slušné chování v protisvětle, jen bokeh by mohl být kulatější.
   
• Pentacon 50/1.8 (M42) - nějak mne nenadchnul, asi jsem měl nepříliš povedený kus, kresba nějak nic moc.
   
• Sonnar 135/3.5 (M42) - jeden z nejlepších objektivů, které mám. Optika Zeiss, mechanická konstrukce výborná, vestavěná sluneční clona. Nádherný bokeh, možná maličko teplejší podání barev, ideální portrétní objektiv. Při použití na APS-C DSLR je ovšem potřeba mít od portrétované osoby o něco větší odstup. S mezikroužky výborná náhrada pravého makroobjektivu.
   
• Tair 135/2.8 (M42) - velký, těžký, slušně kreslící, s horšími antireflexními vrstvami.
   
• Helios 58/2 (M42) - klasický základní objektiv, ruská kopie Carl Zeiss Biogonu 58/2. Optická kvalita kolísá kus od kusu, mechanicky patří k těm lepším. Objektiv nemá nijak skvělé antireflexní vrstvy a při šikmém protisvětle je náchylný k vytváření nepravidelných a poměrně nehezkých reflexů. Tuto vlastnost ovšem vykupuje velmi slušnou ostrostí a specifickým a příjemným přenosem kontrastu.
   

Příslušenství:

• Metz mecablitz 48 AF-1 digital - systémový blesk pro Canon, směrné číslo 48. Zatím naprostá spokojenost, umí všchno, co umět má a co potřebuji (HSS, synchro na druhou lamelu), naopak neumí stroboskop a fungovat jako master v sestavě několika blesků. Rád bych pořídil ještě jeden až dva další a používal je jako závislé. Firmware nahratelný přes USB je také moc příjemná věc...
  Více informací na stránkách výrobce.
   
• MeiKe MK-40D - grip pro Canon 40D, čínská kopie originálního Canon BG-E2N. Zatím spokojenost. Základní srovnání jsem provedl na Paladixu v samostatném článku.
   
• Tamrac Expedition 5 - fotobatoh, prozatím nejnovější přírůstek. Je rozumně velký, těžký i pohodlný, vypadá odolně a značnou výhodou je, že se do něj naskládá veškerá nutná výbava (Canon 10D s gripem, Tamron 30-105/2.8, Sigma 18-50/3.5-5.6, Orestegor 300/4, Sonnar 135/3.5, Helios 58/2, Revue 400SE, databanka, kabelová spoušť, karty, utěrky, hledáček, čepice...
   
• Canon Angle Finder A - úhlový hledáček, původně určený pro Canon řady A a T, dobře použitelný i k 10D. Jedinou nevýhodou je stranové otočení obrazu (hledášek neobsahuje pentaprismatický hranol, ale pouze zrcadlo), údaje v hledáčku se potom čtou opravdu zajímavě :)
   
• Manfrotto 380B - třídílný monopod, udávaná nosnost 12kg není zřejmě nadhodnocená - v horším terénu jej používám jako oporu či turistickou hůl a ani při transportu se k němu nechovám nijak hezky - zatím neprotestuje, funguje bez vůlí a vibrací.
   
• Manfrotto 234RC - "jednocestná" minihlavička k monopodu, výhodou je kompatibilita stativových destiček s 3D hlavou 141RC. Po rozebrání a vymezení všech vůlí podložkami a vložkou kolem hlavní osy je velmi dobře použitelná a vyhovující.
   
• Metz 401 / 402 - sada blesků s extenzemi, v současné době jich mám zprovozněných sedm, každý o směrném čísle 40. Dobře využitelné především v domácím fotoateliéru. Pro spolupráci s moderními zracadlovkami ovšem bylo nutno blesky od fotoaparátu elektricky oddělit, jelikož na kontaktech blesku je napětí cca 300V.
   
• Canon BG-ED3 - battery grip pro Canon D30 / D60 / 10D, upraven pro použití kabelové spouště 60T3 zavrtáním příslušného konektoru (získaného ze zdemolovaného Canonu T70) a propojením s tlačítkem spouště na gripu.
   
• Fomei Point Line - opravdu velká brašna, bez problémů se vejdou dvě těla a několik objektivů. Já jí opatřil boxy "na míru" z vlnité lepenky, polepené potahem z tenké karimatky a technika se v ní ani nehne a přežije i tvrdší pád.
   
• Manfrotto 344B - stativ, oproti současnému typu 190B vyšši, s vyšší nosností, ale s jen jedním úhlem rozatžení nohou. Výhodou jsou rychloupínáky na nohou i bodce, skryté v matici s gumovou koncovkou.
   
• Manfrotto 141RC - 3D stativová hlava s destičkou, tradiční "vodovodní kohoutky". U těžších skel má snahu maličko pružit, případně se pohnout při dotažení. V současné době asi nejslabší část systému.
   
• Canon 277T - systémový blesk pro Canon T70, směrné číslo 27, v omezené míře je použitelný i s DSLR, ale je to přece jen trochu adrenalinový sport, používám ho spíš ve dne k přiblýskávání.
   
• Canon 60T3 - kabelová spoušť, původně určená k řadě Canon T, ovšem po úpravě battery gripu zabudováním příslušného konektoru i k 10D.
   

Laboratoř:

• JOBO CPE-2 + Lift - poloautomat pro negativní i pozitivní proces, temperuje lázně i vyvolávací buben, zajišťuje otáčení bubnem, pomocí liftu zjednušuje vypouštění i nalévání lázní. V současné době prochází rekonstrukcí, celý systém jsem získal v mechanicky nepříliš dobrém (i když funkčním) stavu.
   
• JOBO JoboDrum 3063 - rotační tank pro vyvolávání papírů, největší z celé řady. Umožňuje vyvolávání papírů do formátu 60x50 cm. Prozatím neotestováno.
   
• JOBO JoboDrum 2850 - rotační tank pro vyvolávání papírů formátu 13x18 až 40x50cm. Prozatím neotestováno.
   
• JOBO JoboDrum 2840 - rotační tank pro vyvolávání papírů formátu 13x18 až 30x40cm, případně hromady kinofilmů či svitků, cívky mám zatím bohužel jen tři, takže to velkokapacitní vyvolávání nemám vyzkoušené, stejně jako vyvolávání papírů.
   
• JOBO Multitank2 2523 - rotační tank pro dva kinofilmy nebo svitky 120, případně jeden svitek 220, s jinými cívkami použitelný i pro planfilmy od rozměru 6x9 až po 4x5". Mám ozubenou verzi pro provoz v rotačním automatu. Prozatím neotestováno, ale neočekávám problémy.
   

  	4x5" 9x12 cm	5x7" 13x18 cm	8x10" 18x24 cm	11x14" 30x40 cm	16x20" 40x50 cm	20x24" 50x60 cm	min. objem vývojky
  2820 Test Drum	2	-	-	-	-	-	40 ml
  2830 Drum	-	4	2	-	-	-	100 ml
  2870 Module	na	4	2	-	-	-	100 ml
  2840 Drum (2820 + 2870)	-	4	2	1	-	-	120 ml
  2850 Drum (2830 + 2870)	-	8	4	2	1	-	200 ml
  3063 Drum	-	12	6	2	1	1	300 ml

   
• Vývojnice Isophot - rotační tank pro svitek, oproti novějším tankům nemá spirálovou cívku, film se zakládá současně s perspexovým pásem. Pás má zvlněné okraje, takže udržuje odstup od ostatních závitů. Mám ve stavu "jako nová", leč ještě jsem nepoužil.
   
• Vývojnice Plastik - rotační tank, existují verze jen pro kino nebo pro kino a svitek. Používal jsem, použitelné jsou slušně, cívky jsou možná lepší, než cívky pozdějších plastimatek.
   
• Vývojnice Plastimat - univerzální překlápěcí tank pro dva kinofilmy nebo jeden svitek. Trochu tečou, ale po omotání hadrem se dá vyvolávat i v obýváku. Použitelné, kopie starších tanků Jobo.