.: Fotogalerie a články:
Všechny zde použité fotografie, texty, nákresy a grafické práce jsou originálními autorskými díly a podléhají autorskému zákonu. Jejich používání, kopírování a další šíření bez výslovného souhlasu autora je zakázáno.

© Pavel Kutina, 1999 - 2024

Webdesign:
© AAweb.cz, 2005 - 2024

Počet návštěv:

361974
 
Pavel Kutina - fotografie
Výstava: Dědictví
Galerie Čerťák, vápenka Čertovy schody, Tmaň, 18.6.2011

 

Dědictví je pojem, který může nabývat mnoha významů a emočních rovin. Od vzpomínek na někoho blízkého při pohledu na věci, které nám zde zanechal, přes suché oznámení advokátní kanceláře o nabytí majetku, nashromážděného neznámým příbuzným kdesi v zámoří, po zdědění projektu či problémů po odcházejícím kolegovi v zaměstnání.

Dědictví v jednom z jeho významů ovšem znamená i nutnost přijmout zodpovědnost za věci, které nám zanechal někdo jiný, a o které jsme původně vlastně vůbec nestáli.

Kdo by v dobách předrevolučních tvrdil, že vojenskou základnu nelze zdědit, mýlil by se. Dlouho očekávaný odsun „spřátelených“ vojsk nás sice fakticky osvobodil a dodal pocit sebejistoty a zadostiučinění, ale současně se vynořil i onen výše zmíněný nezáviděníhodný význam slova „dědictví“.

Když mne před dvěma lety kamarád oslovil s tím, že jede do Milovic a jestli se k němu nechci přidat, neodolal jsem - každý z nás někdy objevuje svou malou Ameriku a dělá to, přestože ví, že totéž dělají desítky a stovky dalších. Zvědavost a „objevitelský pud“ u mne tak zvítězily na celé čáře před pohodlností.

Kolem minulosti vojsk skupiny Střed existuje mnoho dohadů a nejistot, které se i erudovaným vojenským historikům daří odkrývat jen s velkými problémy. To, co jsme uviděli na místě na vlastní oči, mi vzalo dech. Navzdory tomu, co jsem o Milovicích četl, viděl či slyšel, jsem nebyl připraven.

Ohromný prostor.

Ruiny staveb, jejichž původní určení se dá jen těžko vystopovat či odvodit.

Stopy lidí, kdysi žijících v tomto prostoru. A stopy jiných lidí, tento prostor devastujících v nekonečné dokonalosti.

Beton, který měl „na věčné časy“ tvořit „mírovou hráz“ a skrývat její jaderné zbraně, se nyní drolí a vykazuje kvality potěmkinových vesnic.

Stavby nabílené vápnem, kde původní barva prohrává boj s černou vrstvou sazí z vypálené nafty a ohořelých kabelů po „těžění“ mědi.

Verneovo Ocelové město, mrtvé, zničené, ale přesto stále hrozivé a obludné.

Tím vším prorůstající příroda – jako by chtěla dát najevo, že jsme jí vlastně všichni úplně ukradení.

To vše je jen malý zlomek toho, co nás tam ve skutečnosti čekalo. Snaha o objevení mé vlastní Ameriky se změnila v touhu zjistit, jak to bylo doopravdy.

Z postupného „objevování“ vznikla tato výstava.

Je připomenutím věcí, se kterými jsme museli žít a na které bychom dnes nejraději zapomněli, připomínka lidí, chápajících člověka jen jako statistický údaj a připomínka doby, kdy se rozdíl mezi bytím a nebytím dal počítat v minutách.



Scan Berounského deníku z 15.6.2011, informujícího o této výstavě.
 

Výstava: Dědictví: 1 Výstava: Dědictví: 2 Výstava: Dědictví: 3
Výstava: Dědictví: 4 Výstava: Dědictví: 5 Výstava: Dědictví: 6
Výstava: Dědictví: 7 Výstava: Dědictví: 8 Výstava: Dědictví: 9
Výstava: Dědictví: 10 Výstava: Dědictví: 11 Výstava: Dědictví: 12
Výstava: Dědictví: 13 Výstava: Dědictví: 14 Výstava: Dědictví: 15
Výstava: Dědictví: 16 Výstava: Dědictví: 17 Výstava: Dědictví: 18
Výstava: Dědictví: 19 Výstava: Dědictví: 20 Výstava: Dědictví: 21
Výstava: Dědictví: 22 Výstava: Dědictví: 23 Výstava: Dědictví: 24
Výstava: Dědictví: 25 Výstava: Dědictví: 26 Výstava: Dědictví: 27
Výstava: Dědictví: 28 Výstava: Dědictví: 29 Výstava: Dědictví: 30
Výstava: Dědictví: 31 Výstava: Dědictví: 32 Výstava: Dědictví: 33
Výstava: Dědictví: 34 Výstava: Dědictví: 35 Výstava: Dědictví: 36
Výstava: Dědictví: 37 Výstava: Dědictví: 38  
 Pro přibližnou kalibarci jasu a kontrastu Vašeho monitoru